Skoč pro pivo
Když jsem nastoupil v Braníku na spilku, poslal mě mistr ráno pro pivo do sklepa se slovy: "Pořádně ten plecháč umyj horkou vodou a naber to z tanku 169. Turek (zaměstnanec v ležáckém sklepě, co nosil na hlavě fez a kouřil čibuk) ti ukáže, který tank to je."
Když jsem přišel s pivem, mistr ho vylil do umyvadla a řekl mi, abych plecháč pořádně umyl a přinesl pivo.
A když se totéž opakovalo i po dalším přinesení, namítal jsem, že je plecháč umytý pěkně a chtěl vědět, proč to zase vylévá a posílá mě znovu mýt.
"Z toho plecháče tady všichni pijeme a až do něj nebudeš strkat palec, kterým ses hrabal kdoví kde, vylévat to nebudu. "
Tenkrát mě hned zčerstva a navěky naučil, že do nádoby, ze které se pije, se prsty nestrkají (ten plecháč byl těžký - 3,5 l a nesl jsem ho pak "obouruč" půl metru před sebou, jako posvátnou relikvii). Když dnes vidím číšníka (vyučení číšníci to nedělají - pouze kámoši majitele restaurace - profesí třeba zámečník), jak sbírá vypité nádoby shora, strčením prstů do nádob, jdu jinam. I když má ruce čisté a nádoby umyje, je to minimálně neestetické - ba přímo ekl.

Umyj schody do sklepa
Pracovník si dal na první schod nahoře kýbl, do kýble lopatku silného louhu, z dálky (aby ho to nepocákalo a nepotřísnilo) začal do kýble pouštět z hadice horkou vodu (aby to mělo fakt grády). Samozřejmě se to začalo okamžitě v kýblu vařit, jaká to byla chemická reakce a kýbl s louhem odskákal do sklepa (asi 25 schodů).
Naštěstí nikdo nešel právě nahoru.

Dovolená
Pracovník, který spílal (napouštěl kvasné kádě mladinou a zakvášel je) měl 14 dní dovolenou a po ní jsme ho museli znovu učit práci, protože zkrátka zapomněl, jak se to dělá, ačkoli to dělal snad 3 roky.
Tentýž "expert" měl jednou chuť na kafe a posílal mě pro něj do obchodu, kam jsme chodili a co byl od pivovaru tak 200 metrů. Na dotaz, proč si tam pro něj nedojde, odpověděl, že by se musel převléknout a oholit a že by to nestihl, než bude mít plnou káď.
Pro balíček kafe jsem mu tedy nakonec zašel a on si kafe udělal tak, že vysypal celý balík (100 g?) do ešusu, zalil litrem vody a vypil to pak na ex. :-)

Řidičák a cesta do práce
Když si kolega udělal řidičák a pořídil auto, přijel jednoho krásného dne v pondělí do práce autem.
Když jsme se v asi 7.05 hod "nasnídali", (dělalo se od 7.00), vzpomněl sikolega, že vlastně nemůže pit, ale hned to šalamounsky vyřešil, že tedy pojede domů autem až v úterý a pondělí bude ještě degustovat.
Šalamounské řešení po sedmé hodině, pak bylo ještě v úterý, ve středu a ve čtvrtek. Auto bylo celou dobu zaparkováno před vrátnicí a jel jím až v pátek, jelikož na víkend chtěli se ženou někam vyrazit a to už by neukecal.
Myslím, že potom už nikdy do práce autem nepřijel.

Potápěč
Tak jsme říkali Petrovi. Petr sudoval, narazil káď, a aby to rychleji teklo, vytáhl panenku (takový špunt). Jenže vytáhl panenku z vedlejší kádě a pivo z ní teklo na kanál. Při obsahu nějakých 250 hl by ho to vyšlo dost draho, takže neváhal, skočil oblečený do kádě s pivem (hloubka asi 2,5 m, teplota piva tak 9 °C, teplota okolí ještě méně), našel panenku a káď zašpuntoval.
Potápěč jsme říkali Petrovi i po té když spílal a plnil tank. On totiž zapomněl otevřít "horní odfuk", takže se tank tlakoval, až to prostě přestalo téct (tlak ze samospádu 20 m, se vyrovnal tlaku uvnitř tanku).
A aby tedy obnovil tok, rozhodl se, vyšroubovat pokličku, která byla nahoře.
Vyšroubovat pokličku, když se tank vyprazdňuje, aby nevzniklo vakuum, je celkem běžné. Ale vyšroubovat pokličku, když je v tanku třeba 1,5 atm tlak, už jde velmi špatně. Musel si na to vzít klíč (jako na matku o průměru 10 cm) a poklička logicky "vystřelila".
Nevím, jestli tenkrát někdo volal Potápěčovi pohotovost, ale když jsem ho viděl, vypadal jako když má v puse na jedné straně, mezi zuby a tváří tenisák.
Obtisk poličky měl Potápěč na tváři ještě po půl roce, když jsem z Bráníka odcházel.
Petrovi jsme ale říkali i Etien, podle seriálu "Muži na křídlech", který tenkrát běžel v repríze v televizi. Je to seriál o počátcích letectví a hlavní postava byl letec Etienne Le Rouxe.a jak měli letci ty kožené kukly a brýle, dělali jsme to rukama a Radek to uměl skvěle

Brigádník slepice
Na spilce byl v létě brigádník na mytí kádí.
V pondělí v 7.10 na šalandě: "Kluci, mohu se také napít z toho plecháče?"
"Jasně vždyť jsme v pivovaru, pij, co hrdlo ráčí."
Pil "co hrdlo ráčí" do 15.30 (konec pracovní doby). Pak jsme ho ještě "přemlouvali", ať si dá ještě. Velké přemlouvání to nebylo, ale zdůraznil, že si tedy nechá ujet vlak a pojede dalším, protože má na dvorku slepice a musí se o ně postarat.
Slepice pak zmiňoval každou hodinu, když měl jít na vlak a dopadlo to tak, že spal na šalandě. Na šalandě potom spal i v úterý a ve středu. Ve čtvrtek už byl asi dostatečně nasycen, jelikož k sobě byl přísný a jel domů. Když jsme se v pátek ráno ptali, co slepice, o kterých stále ty tři dny mluvil, řekl;
"Přijdu domů a slepice nikde. Tak jsem je hledal a ony byly na stromě a klovaly třešně."

Nestrašit spolupracovníka
Romanovi bylo tak 18 let. Když jsme spolu měli noční (já na varně, on na spilce), řekl jsem mu, že se na spilce objevují duchové, že se umí i zhmotnit a koho kousnou, stane se z něj zombie.
Roman přišel za půl hodiny za mnou na varnu se slovy: "Hele, co jsem si na ně pořídil" a ukázal mi kus násady od koštěte, probitou na konci hřebíky. Něco jako husitský kropáč o délce palcátu.
Pak jsem se sám bál na spilku jít, a když už jsem musel, z dálky jsem stále volal: "Romane, to jsem já Kráťa, jdu za tebou," aby mi jí ještě těmi hřebíky jednu nenatáhl.
Před další Romanovou noční mi mistr říkal, abych nestrašil spolupracovníky. Asi se ho Roman na ty duchy ptal.

Praxe studentek - sex úplatek
Na varnu chodili studenti z Podskalské, "aby omrkli praxi".
Na varně bylo horko a to i v zimě, a když si chtěla jedna studentka sundat svetr, vzala to i s trikem, pod kterým nic neměla (tenkrát byla krásná móda chodit bez podprsenky). No a svlékala si to přes hlavu a nějak se do toho zamotala, takže mi ukazovala snad půl minuty prsa s hlavou zamotanou do svetru a trika, než se jí to povedlo dát zpět. Můj sarkastický komentář, když se jí povedlo svetr sundat a triko shrnout: "To mě nemusíš uplácet ukazováním prsou, vaření piva ti ukážu i bez toho."

Kolega vyráběl whisky
Whisky je takové "přepálené pivo". Když jsem jednou ráno přišel na šalandu na spilku, kolega destiloval pivo v zapůjčených nádobách z laborky se slovy: "Dělám whisky." Na můj dotaz ohledně barvy (destilát byl pochopitelně bílý) mi řekl, že pravá whisky získá barvu ze sudu, ve kterém je, ale on to pak obarví kulérem (zkaramelizovaný cukr), co se v pivovaru hojně používal.
Kdyby mi tenkrát někdo nalil do sklenice kolegův výtvor, nevěděl bych, co to je. Whisky se totiž dala koupit snad jen v Tuzexu za bony a do mých 25 let jsem jí pil 2x.

Becherovka z laborky
Tohle mě docela dostalo. Kámoška laborantka mi jednou řekla, že v laborce umí vyrobit i Becherovku.
Musím říct, že nelhala, jelikož když jsem ji pak pil, nepoznal bych originál od té z laborky.
To mi připomnělo historku, jak mi pořídila kámoška (sestra v nemocnici) recept do lékárny, 3x denně 2 cl Becherovky. Já na to vyrobil na počítači razítko MUDr. Fernetišek Pivovský, Božkov, vytiskl, podepsal a šel si to vyzvednout do lékárny. Lékárnice (kámoška) na to mrkla a řekla mi, že to musím vedle do nápojů, že to namíchat neumějí. Nicméně recept na 3x denně Becherovku mi nevrátila. V lékárně (než ji předělali) ho měli snad 10 let pod sklem na pracovním stole, v zázemí lékárny a já blb si ho ani nenaskenoval.

Včera mi dala
Radka byla kočka, studentka v Podskalské, co ke mně chodila na varnu na praxi.
Když skončila školu, nastoupila v Braníku a dělala v laborce. Záhy se pak vdala za údržbáře a bydleli v pivovaru, tak deset kroků od varny.
Jelikož jsem byl v té době velmi aktivní hudebník, složil jsem po jedné její návštěvě varny, když jsem měl odpolední song:

Včera mi dala,
řeknu to krátce,
kámoška Radka,
od nás z práce.

Včera mi dala,
bylo to žůžo,
bylo to zdarma,
to holky můžou.

Včera mi dala,
má u mě plus,
dala mi řízek,
a chleba kus.

Pacička
Ani nevím, proč jsme mu tak říkali (asi strčil ruku, kam neměl) a jak se skutečně jmenoval.
Byl to údržbář a byl jsem nadšený z jeho přístupu. Každé ráno obešel celý provoz pivovaru s tak dvoulitrovou olejničkou, poptal se, jestli vše funguje (stroje) a jestli není kromě běžné údržby potřeba něco udělat. Fakt super, jak měl o stroje starost.
Jenže jednou jsem ho uviděl, jak z oné olejničky pije. Nejdříve jsem myslel, že je tak uchvácený stroji a pije olej, jako Lustvisihák ve filmu "Fantom operety", ale pak mi to došlo.
Pacička začínal ve sklepě, kde je téměř finální produkt a v olejničce (mimochodem krásná měděná) měl pivo. Než obešel všechny provozy v pivovaru, byla to hodina (až dvě) a olejničku vypil. A neměl tedy žádnou starost se závadami, co byly nahlášeny při začátku pracovní doby na údržbu.

To musí být takto
Na sladovně jsme měli tzv. posuvnou hromadu. To je v podstatě stroj, asi metr široký, metr vysoký (takové koryto v zemi) a padesát metrů dlouhý, jenž při každém převracení sladu posune onen slad o kousek, a za týden o celou tu jeho délku. Týden klíčící slad se neustále posílá na sušení a na začátek posuvné hromady jde zase nový, co má klíčit.
No a tohle zařízení nějak špatně fungovalo, místní údržbáři to neuměli opravit, tak z pivovaru pozvali odborníka od výrobce té posuvné hromady. Zařízení bylo z Belgie a odborníkovi nikdo ani pořádně nerozuměl, natož "místošéf" údržbářů, co mu byl přidělen "k ruce", aby podával šroubovák a tak podobně.
"Místošéf" mu samozřejmě nerozuměl a tak si Belgičan dělal vše sám (ležel v korytu, chodil si "pro šroubovák" atd.).
Po čtyřech hodinách toho ležení v korytě a "běhání pro šroubovák" (v 11 hod. - dělalo se od 7), šel Belgičan na oběd a to byla chvíle místošéfa:
"Tohle je blbě, tohle taky... " a vrátil vše na původní hodnoty.
Když se odborník Belgičan vrátil z oběda, co trval 30 minut, bylo "místošéfem údržbářů" vše nastaveno, jako když začal v 7 hodin.